Po pokrytí krajiny sněhem jsem začal opět naplňovat krmítko, umístěné asi 2 km od domova v přírodě. Sýkory, zvonci i stehlíci toto zařízení začali využívat poměrně brzy a při dodržení určitých zásad není zase takový problém tyto pěvce fotografovat. Onen problém nastává při pokusu zachytit opeřence v přirozené poloze či lépe řečeno při jejich přirozeném chování.
Konkrétně stehlíky mám stále spojené s bodláky, které v zimě tvoří velkou část jejich potravy. Při cestě ke krmítku jsem si jednoho hejna právě hodujících stehlíků všiml. Okupovali asi tři metry dlouhý pás bodláčí, počet v hejnu odhaduji na 30ks. Na vyzkoušenou jsem zalehl do sněhu a rozhodl se čekat. Hejno se opravdu za necelých deset minut vrátilo a já „nastřílel“ několik snímků abych je pak prudkým pohybem při převalení na bok vyplašil.
Když potom přilétli podruhé, nevyfotil jsem už nic, svojí neopatrností jsem si nabral do sluneční clony objektivu sníh, což zastavilo celou akci.
Když jsem fotoaparát, objektiv a sebe samého zbavil sněhu, došel jsem ke krmítku, kde jsem ve stabilním krytu strávil v zimě další 2,5 hodiny. Stehlíci dorazili i tam, ale v zápětí je vyplašil přelet poštolky a po zbytek čekání se už neukázali. Fotit stehlíka u krmítka samozřejmně lze také, ale i když se v blízkosti připraví bodláky, stehlík je nebere, úplně je ignoruje, vždyť vlastně přilétl za jinými dobrotami :-).
Z válení ve sněhu se toho moc nepovedlo, v té rychlosti jsem neustále korigoval kompenzaci expozice a současně bylo nesmírně těžké zaostřit tak aby v hloubce ostrosti bylo to, co tam opravdu být má. Blesk se na stehlíky použít nedá, pozadí jsem si taky vybrat nemohl a tak jsem za těch pár povedených snímků docela rád.
Při pobytu v přírodě, čekání, rybaření či fotografování jsem již několikrát vymrzl proto níže přihodím pár postřehů na toto téma, pro někoho možná známých, pro jiného užitečných.
Fototechnika v mrazu:
Fotoaparát, objektiv i blesk mi v mrazu fungují vždy bez potíží. Několikrát jsem se válel ve sněhu, nebo celý komplet za dobu fotografování zapadal a vždy bez jakékoliv újmy či změny funkčnosti. Celkově si myslím že není na fototechnice nic co by mohl mráz poškodit, neboť co je zmrzlé je vlastně „suché“ a nikam nic nezatýká. Naházený nebo napadaný sníh potom jen z přístrojů ometu a vyfoukám. Při dlouhém čekání a pohledu do hledáčku se mi stává, že na zadní straně fotoaparátu namrzá zkondenzovaná vlkost z mého dechu, jedná se však o nepodstatný problém.
Nebezpečí poškození techniky nastává určitě při přechodu ze zimy do tepla, kdy hrozí že uvnitř přístrojů vlivem prudké změny teploty zkondenzuje vlkost a vytvořená voda poškodí citlivou elektroniku nebo jemné mechanismy přístroje. Tuto záležitost řeším ponecháním techniky ve fotobatohu, aby se teplota unvitř pozvolna vyrovnávala.
Pokud potřebuji stáhnout fotky ihned, zavedu do batohu USB kabel nebo vyjmu z fotoaparátu kartu a za pomoci čtečky přenesu snímky do počítače.
Oblečení:
Sedět bez pohybu v chladu vyžaduje opravdu kvalitní a oblečení ve více vrstvách. Pro zajímavost uvádím seznam oblečení které jsem posledně ve sněhu a -6°C použil na čekání:
- ponožky Dr. Hunter – slabé, model winter
- podkolenky neznámého výrobce
- ponožky Dr. Hunter – silné, model winter
- 3 vrstvy spodního prádla (spodky + triko s dlouhým rukávem MOIRA)
- 1 vrstva spodní prádlo (spodky + triko s dlouhým rukávem LITEX)
- 2x silné tepláky neznámého výrobce
- 1x bavlněná košile
- ledvinový pás
- 3x pletený svetr
- šála
- zesílený kulich Thinsulate
- Kožené trekingové boty PRABOS, model Condor
- Komplet nepromokavé kalhoty + bunda DOC , model Ural vybavené výstuhami v kolenou a pro sezení z pěny podobné karimatce.
Takto se navlíknout znamená cítit se a vypadat jako zelený panáček Michelin a i to stačí jen na pár hodin sezení. Ohromě pomáhá překrýt si nohy až přes kolena dekou nebo spacákem, osobně do budoucna uvažuji o posedovém vaku nebo systémech přitápění což se hodně používá při čekané v myslivosti. Rukavice při focení používám málo, ztrácím v nich cit pro mačkání ovládacích prvků na těle přístroje. Ohřátí rukou řeším strkáním jich do kapes.
Jakmile se však takto oblečený zase začnu hýbat, je mi teplo okamžitě a to dost velké! Zádrhel vidím při absolování delší pěší cesty, kdy se člověk nesmí za žádných okolností zpotit, to se pak s delším pobytem na jednom místě může rozloučit.
Posezení řeším rybářskou židličkou. Pohodlná pozice je na místě, v pokleku či podřepu člověk dlouho nevydrží, o přesezených nohách bych mohl dlouho vyprávět :-).
Odbočkou ještě připomenu opravdu důležitý přísun tekutin, takový teplý čaj v termosce je parádní luxus!
Posledně jsem to přehnal a docela vymrzl. Už jsem rozhodnutý odcházet zavčasu – sebelepší snímek prostě nestojí za zničené zdraví.
A jen tak se mi chce vykřikonut: Těším se na jaro! :-)
Pěkné obrázky. :)
My máme to ohromné štěstí, že nám stehlíci našli cestu na okno a krmí se slunečnicovými semeny. Je to náramné pokoukání.
Jo jo, tu bundu mám taky – tu zimní vložku jsem zatím využil asi 2x – je v tom moc velký vedro
Luboši, koukal jsem na bundu na internetu, vypadá fakt dobře! S ostřením to má fakt každý jinak, já zas AF-ON nepoužil snad nikdy – je to o zvyku. Jak jsem v krytu, používám často drátěnou spoušť a pravda, s tou je to v rukavicích bez problémů.
No je to klasika, nic převratného. Na těle nějakou moiru + mikina (silná) + vojenská bunda M65 s teplou vložkou (vypadá jak ovčí vlna). Ta je fakt super! Na tělo zima není, opravdu horší to je s rukama a nohama. Takže 2-3 ponožky a učím se fotit v tenčích rukavicích. Taky jsem měl problém s citlivostí spouště, ale dá se to naučit, akorát se nedá ostřit pomocí tlačítka AF-ON (docela to často používám), musí se to přepnout na normální spoušť. Měj se, Luboš
Ahoj, Luboši, přesně, to všechno jsem měl na sobě, není to zas tak hrozné. Máš něco opravdu funkčního, jak se bránit mrazu? Doporuč něco, občas jsou dobré rady k nezaplacení :-), díky a zase se zastav. Libor
:))) Mám do puntíku stejné zkušenosti. Libore, to máš všechny ty věci na sobě? Já bych se do krytu snad ani nedostal :) Fotky se mi moc líbí, hlavně ten poslední stehlík. Paráda. Měj se fajn, Luboš.