Když jsem jako malý kluk chodil s dědou na procházky, pořád mi ukazoval místa kam létají stehlíci, předváděl jak zpívají a jak obratně vyndavají semínka bodláků. Ani mě to asi tenkrát moc nezajímalo a ani by mě ve snu nenapadlo že téměř o 20 let později budu za stehlíky běhat s fotoaparátem a snažit se je dostat za „dlouhé sklo“. Ono běhat není to správné slovo, člověk se vlastně honí aby našel místo kde se stehlíci vyskytují, nejlépe kam létají za potravou a pak nezbývá nic jiného než se obrnit trpělivostí a čekat.Smutnou pravdou bohužel zůstává že za oněch 20 let těchto krásných pěvců výrazně ubylo. Při toulkách krajinou jich je vidět mnohem méně než dříve. Jestli za to může úbytek přirozené potravy, chemikálie v zemědělství, ubývání životních prostor, nebo zvýšení počtu jejich přirozených predátorů je otázka asi na delší povídání.

Vypravil jsem se za nimi, ukryl jsem se na vytipovaném místě a čekal. Naneštěstí mrzlo až praštilo, foukal vítr a ke všemu jsem si zapoměl rybářskou židličku na sezení. V podřepu, ukryt za maskovací sítí, jsem sledoval okolní dění. V dáli jsem pozoroval kvíčaly, podíval jsem se zpět k bodlákům a byl tam!, namířil jsem objektiv, zakomponoval, zmáčkl spoušť a stehlík zmizel – vyplašil ho záblesk externího blesku. Po asi 20 minutách se ojevili dva zpátky, další jsem registroval nahoře v koruně stromu stojícího opodál. Blesk jsem vypnul a nehnutě čekal. Konečně slétli dolů a já se rychle snažil dostat do hledáčku tyhle neposedné a rychlé akrobaty. Udělal jsem pár snímků, pak je něco vyplašilo a byli pryč. Potřeboval jsem se protáhnout, postavím se a upadám na zem – hrozně jsem si přeseděl nohy:-). Cestou domů se klepu jak ratlík, teploměr v autě mi ukazuje -8 stupňů celsia. Stehlíky se mi pak podařilo fotit ještě jednou a s přicházejícím oteplením jsem je na onom místě už nepotkal.

Stehlík se mi jeví jako velice plachý a nedůvěřivý, jak už jsem zmínil blesk ho vyplašil ihned a několikrát jsem měl pocit že jsem si jej zradil i pouhým cvaknutím závěrky. Po vyplašení trvalo někdy i půl hodiny aby se hejno vrátilo na původní místo.

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Rozšíření:

Hojně se vyskytuje v celé Evropě vyjma větší části Skandinávského poloostrova, v Asii východně až po Bajkalské jezero a jižně po Himálaj a v severní a severovýchodní Africe. Jedinci, kteří unikli z umělých odchovů vytvořili stálou populaci i v Austrálii a na Novém Zélandu. Je částečně tažný, na zimu z větší části migruje do jižní a západní Evropy.

Popis:

Větší než vrabec a zvonek ( 11 – 12,5cm 13g ). Je pestře zbarvený, vrch a boky těla jsou béžové až hnědé, křídla v zádech černá s bílými skvrnami a jasnými žlutými pruhy. Spodek těla je světlý až bílý. Zobák má špičatý , narůžovělý. Hlavu má výraznou červenou masku s černým proužkem přes oči.

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Biologie:

Vyskytuje se v otevřené krajině, na loukách, v polích remízcích , v parcích, ovocných sadech a okrajích lesů. Hnízdí jednou do roka od dubna do srpna. Hnízdo staví v korunách stromů, kam snáčí 2-6 vajec na kterých sedí 11-14 dní. V České republice se vyskytuje celoročně, v zimě je však o něco vzácnější.

Potrava:

Semena bodláků, lopuchů , stromů a pampelišek. Pro mláďata je velice důležitý dostatek hmyzu.

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)